Když kámen začal spojovat lidi. V Poděbradech se zrodilo nové místo poutníků

Když se v pátek v půl čtvrté odpoledne rozezněly první tóny poutnické písně Chant des Pèlerins de Compostelle, bylo jasné, že to nebude jen slavnostní odhalení kamene. Nešlo jen o slavnostní odhalení svatojakubského patníku. Do Poděbrad přijeli poutníci, otužilci, věřící i zvědaví kolemjdoucí. A z obyčejného kamene se během jednoho odpoledne stalo místo setkávání, inspirace a nových přátelství.

Vedle sebe stáli lidé, kteří by se za normálních okolností nejspíš nikdy nepotkali. Otužilci z Klubu celoročního plavání. Farníci z kostela Povýšení sv. Kříže. Poutníci, kteří už několikrát došli do Santiaga de Compostela. Návštěvníci lázní z Písku. Náhodní kolemjdoucí i lidé, kteří o Caminu zatím jen přemýšlejí.

A najednou mezi nimi nebyly žádné rozdíly. Spojovala je zvědavost, dobrá nálada a chuť být u zrodu něčeho nového.

Poutnická píseň s chytlavým refrénem rychle prolomila první rozpaky. Mnozí ji zpívali poprvé, ale po několika taktech už se přidával téměř každý. Přesně tak to na Caminu bývá. Lidé, kteří se před chvílí neznali, se najednou cítí, jako by se potkali už dávno.

Po krátkém povídání o putování z Poděbrad do Santiaga de Compostela následovala promluva pana faráře Sedláka, který při svěcení Svatojakubského patníku ochotně zastoupil nemocného pana faráře Kubanta.(Přejeme brzké uzdravení.) Jeho myšlenka byla jednoduchá, ale silná.

V životě potkáváme mnoho znamení, která nám ukazují směr.

Některá jsou stejně jasná jako žlutá svatojakubská šipka na patníku. Jiná jsou nenápadnější a člověk je rozpozná až s odstupem. Vyplatí se je ale nepřehlížet, protože právě díky nim často dojdeme tam, kam máme.

Pak už přišla chvíle, na kterou jsme se všichni těšili.

Požehnání a z obyčejného kamene se stal poutní kámen – Svatojakubský patník.

Všichni jsme do něj tichou modlitbou vložili přání šťastné cesty všem, kteří kolem půjdou. Aby jim nohy šli bezpečně a jistě až k cíli. Aby se nebáli vyrazit do neznáma, protože na svatojakubské cestou člověk jen získá.

Pod velkou plachtou, která vysoko nad hlavami poskytovala stín, čekalo originální svatojakubské razítko, které si poutníci s radostí otiskovali do svých kredenciálů. Občerstvení, voňavé perníčky ve tvaru mušle a také malé poděkování těm, kteří pomohli patník přivést na svět.

Každý dárce si odnesl originální svatojakubskou mušli a Pamětní list připomínající, že se stal symbolickým spolumajitelem poděbradského patníku.

A pak se stalo něco, co se naplánovat nedá. Lidé zůstali.

Místo aby se po oficiálním programu rozešli domů, vytvořily se malé hloučky. Zkušení poutníci vyprávěli o cestě do Santiaga těm, kteří se na ni teprve chystají. Probíraly se batohy, boty, puchýře, nejlepší albergue i okamžiky, na které se nezapomíná. Najednou bylo úplně jedno, kdo přišel jako poutník a kdo jako zvědavý návštěvník.

Patník začal dělat přesně to, proč vznikl.

Spojoval lidi. Nečekali jsme, že to přijde tak rychle. Ještě před chvílí stál na svém místě jako nový kámen. O pár minut později už kolem něj vznikaly první společné fotografie, nová přátelství a možná i rozhodnutí vydat se jednou na vlastní Camino.

A právě kvůli tomu jsme ho chtěli postavit. Pokud vás zajímá, proč vypadá právě takhle, najdete pordobné vysvětlení v článku Svatojakubský patník. Kámen, který ukazuje víc než jen cestu do Santiaga

Na jeho pořízení přispělo 32 lidí.

Každému z nich patří naše upřímné poděkování. Díky vám nevznikl jen další orientační bod na mapě. Vzniklo místo, které bude vyprávět příběhy ještě dlouho poté, co na tento den všichni zapomeneme.

Pokud půjdete někdy kolem, na chvíli se zastavte.

Dotkněte se svatojakubské mušle. Vyfoťte se.

Popřejte dalším poutníkům Buen Camino.

A pokud vás už delší dobu láká vydat se do Santiaga de Compostela, možná právě tady udělejte svůj první krok. Protože každé Camino začíná mnohem blíž, než si člověk myslí.

A mimochodem…

Vedlejší účinky Camina mohou zahrnovat

• nečekanou závislost na dlouhých procházkách,
• sbírání razítek do kredenciálu,
• časté používání pozdravu Buen Camino,
• a zvláštní pocit, že se do Santiaga prostě musíte jednou vrátit.

Naštěstí je to jediná závislost, kterou vám můžeme s čistým svědomím doporučit.

Do Santiaga de Compostela je odtud přibližně 3 321 kilometrů. První krok ale můžete udělat právě tady. Buen Camino

P.s.: Když kolem šesté přešla bouřka, zůstala nad patníkem a Labem krásná duha. Boží pečeť na krásném dni